Pepa se představuje
Asi bych se měl nejdřív představit. Je mi pět let, jsem tedy v nejlepším věku pro lumpárny a kdyby to někdo chtěl vědět, narozeniny mám v květnu, tak mi můžete přát, to já rád :-) Taky rád masíčko, granule nežeru, občas jen konzervu, když už není zbytí.. Panička nám to umí dobře uvařit. Jmenuju se Sepp Silver Janoel, ale doma mi říkají Pepo nebo Josífku. Seppe jenom když něco provedu nebo když musím poslouchat. Ještě mi tak říkávali na výstavách, ale tam už nejezdíme. Jsem pes s průkazem původu a jsem uchovněný, tak kdyby měla některá buldočí slečna zájem...:-)
Jinak jsem slušně vychovaný pes, který má ve svě rodině skoro stejné hlasovací právo jako člověčí kamarádi. Moje panička se mnou chodila na cvičák, prý jsem potřeboval sklidnit a pořádně se vyřádit s ostatními psy. To víte, bydlíme v centru města, tak tady to vyžití není nic moc. Na ten cvičák jsem chodil až ve třech letech, trochu jsem se toho obával, aby se mi tam ostatní nesmáli, ale byla tam hrozná sranda. Skákali jsme přes překážky, běhali po kladině a dělali vůbec všelijaký blbosti, ale nejlepší bylo když nás nakonec pustli, abychom se mohli spolu vylítat a vyřádit. Instruktoři nás na to rozdělili na dvě skupiny, na malé a velké psy, aby nedošlo k nějaké nehodě, ale mě to s malými psy nebavilo, takže mě panička musela pouštět s velkými psy. Já si tam našel kamarádek....Dvě byly cane corso, ovčačku...jéé samý velký holky a i kamarády jsem tam měl ;-) tam jsme si užívali. Jediné co mě tam moc nebavilo byla "prostná", já tomu tak říkám. To mě panička nutila chodit u nohy a lehat na mokrou trávu a sedat a já nevím co ještě...Nejdřív se mi nechtělo, ale pak jsem si řekl, že čím dřív to udělám, tím dřív půjdeme dělat něco zábavnějšího. A taky, kdybyste viděli jakou měla panička radost když jsem poslouchal, přímo dětinskou :-D
Jasně, občas zlobím, třeba když přijedeme z víkendu domů a já jsem unavený z toho hlídání lidí venku na návsi a z vyhánění koček ze zahrady, to jsem pak druhý den pěkně protivný a nic se mi nechce, hlavně ne chodit tam co chce panička. Ale co naplat, je to panička a já ji musím poslechnout, i když je fakt, že mi to občas trvá a ona se pak zlobí....Naštěstí ji to časem vždycky přejde a je s ní zase sranda...A i do postele si mě vezme....to je teda něco, to vám řeknu. Většinou spávám v pelíšku, ale občas, když moc smutně koukám, tak to panička nevydrží a můžu spát s ní. Ona sice nechápe v čem je ten rozdíl, když spím sám nebo s ní, ale je to prostě žůžo :-D
Mno, co bych vám tak ještě řekl. Se psy se neperu, ale pokud ke mně přijde velký černý labrador nebo třeba ridgeback a vyzve mě na souboj, tak jdu, nejsem přece žádný "béčko". Ale pokud na mě takhle přijde krysařík, tak se otočím a jdu pryč, s malými psy se neperu, protože vím, že jsou menší než já a nechci jim ublížit.
Když mi byly tři roky, tak si rodiče mojí paničky pořídili štěňátko, buldočka strakoše, a mě vlastně bráchu. Je menší než já, ale je s ním velká sranda, jsem rád že bydlí s námi, protože já začal být znuděný. Jenže když k nám přišel tenhle rarach, tak mi to nedalo a začal jsem s ním řádit...například jsme paničce zničili dva ibišky....koukala se na nás zle, ale už to rozchodila :-) Brácha se jmenuje Ulixes, ale říkáme mu Uli, nebo Uzlíčku Tulíčku. A já ho odmala bráním před ostatními psy, protože je fakt o dost menší než já a dřív byl dost vyjevený. Jenže já jsem si ho vychoval, dalo to práci, a teď pracujeme jako dvojka, doma nám říkají Rychlá rota a já vlastně ani nevím proč ;-) Pořád mi bere hračky a nechce mi je vracet, ale za tu srandu to stojí. Však on vám o sobě také něco napíše.